Noc Důstojnosti 2025

„Kdy zrušíte ústavy?“ ptali se politiků lidé s postižením na Noci důstojnosti

Na 200 lidí se sešlo v úterý 7. ledna v Praze u Ministerstva práce a sociálních věcí na třetím ročníku Noci důstojnosti. Během akce byla uctěna památka Doroty Šandorové, která byla v noci z 5. na 7. ledna 2021 zabita v ústavu svým pečovatelem, a pořadatelé upozornili na vleklé a protahované změny zastaralého systému ústavní péče.

Záštitu akce poskytl veřejný ochránce práv a připojilo se k ní více než 50 organizací. Pražskou událost zahájil lidský řetěz „Aby tady nechyběli“ s 18 osvětlenými siluetami. Ty odkazovaly na lidi s postižením, kteří často mizí z každodenního života společnosti v ústavech, izolovaní od společnosti v místech, kde nejsou naplňovány jejich individuální potřeby a právo na důstojný život.

„Chceme ukončení koncentrace, izolace a segregace lidí s postižením v ústavech, přejeme si pro ně místo mezi námi, v místních komunitách, s podporou komunitních služeb a nás všech. Jakákoliv segregace lidí s postižením znamená segregaci i ‚těch ostatních‘, prohlubuje rozdělení společnosti a zeslabuje schopnost vzájemné solidarity,“ uvedla akci Terezie Hradilková, předsedkyně Jednoty pro deinstitucionalizaci.

Mluvčími pražského happeningu byli lidé s intelektovým postižením – sebeobhájci, kteří vystoupili před shromážděným davem a přítomným veřejným osobnostem položili otázky týkající se například zlepšení péče v ústavech nebo jejich rušení.

Sebeobhájce Kamil Fousek, který žil v ústavu zřizovaném MPSV a nyní žije v chráněném bydlení, se na základě negativní zkušenosti z ústavu ptal, kdy budou tyto instituce zrušeny. Zrušení ústavů zajímalo i Sandru Lagronovou: „Proč se nezavřou ústavy? Proč nemůže každý mít právo žít doma?“ Dášu Filípkovou zajímalo, co politici plánují udělat pro to, aby se péče v ústavech zlepšila, a Tomáš Baxa uzavřel vystoupení sebeobhájců dotazem „Jak můžou pomoct sebeobhajci k tomu, aby lidi nemuseli žít v ústavech?“

Mezi adresáty dotazů byli ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, poslankyně Michaela Šebelová, poslanec Martin Dlouhý, zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková a bývalá ombudsmanka Anna Šabatová. Jako naslouchající přišla i Melanie Zajacová, vedoucí Katedry sociální práce FF UK.

Michaela Románová, matka sedmiletého syna s autismem, se ptala politiků: „Chceme, aby naše dítě bylo součástí této společnosti a někdy se to nedaří úplně podle našich představ. Nicméně my se o to opravdu snažíme. Přála bych si, abych jednou mohla umřít bez obav z toho, co s naším synem bude, až my tady s manželem nebudeme. Existuje nějaký výhled, jak zajistit našim dětem důstojný život, až my jako rodiče ho zajistit schopní nebudeme?“

„Pro důstojný život lidí s postižením je nutná dostupná síť komunitních služeb, kterou musí doprovázet rušení ústavů jako zastaralé formy péče,“ říká Terezie Hradilkové. Dlouhodobé paralelní financování komunitních a ústavních služeb označila jednak za nehospodárné a neefektivní, navíc ohrožující institucionalizací další generace.

„Podobné příběhy musí být něčím, co zrychlí potřebné změny systému. Když navštívíte rodiny, které pečují o někoho s těžkým handicapem, s chováním náročným na péči, tak zjistíte, že už jsou strašně moc dlouho strašně moc přetížení a už nemůžou dál. Potřebujeme jasný závazek, nahlas vyslovený, že tohle trápení nechceme prodlužovat a nechceme ani dál nutit kohokoliv, aby musel žít svůj život v ústavním zařízení,“ řekla Klára Šimáčková Laurenčíková.

„Za MPSV se snažíme vytvářet podmínky pro podporu lidi s postižením, aby zůstávali v domácím prostředí, a rozvoj služeb komunitního typu. Ale vím, že to tempo rozhodně není tak rychlé, jak bychom si všichni přáli a jak bychom potřebovali,“ uvedl v závěru Marian Jurečka.

„Co nám schází k tomu, aby se komunitní služby staly v České republice normou a byly prostředkem pro důstojný život lidí s postižením? Chybí nám k tomu dva termíny: datum, kdy bude ukončeno zřizování nových ústavů a datum, kdy budou uzavřeny všechny ústavní služby pro lidi s postižením,“ uzavřela diskuzi předsedkyně Terezie Hradilková.

Noc důstojnosti proběhla v dalších městech: nejzápadněji Cheb, nejvýchodněji Kyjov, nejjižněji České Budějovice a nejseverněji v Rumburku, dále v Brně, Olomouci, Kyjově, Českých Budějovicích, Chebu, Stodu, Střelicích, Rumburku, Rychnově nad Kněžnou a Otrokovicích.

Uspořádala ji střešní organizace Jednota pro deinstitucionalizaci ve spolupráci s organizacemi Rytmus – od klienta k občanovi, Děti úplňku, Aliance pro individualizovanou podporu a Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v ČR.